V čem se liší auta s volantem vpravo a vlevo? A proč se u nás jezdí na pravé straně silnice? 15.9.2022

Na světě převládají automobily s volantem na levé straně, tak jak jsme zvyklí, ovšem ani levostranný provoz, při kterém typicky vozy mají volant vpravo, není žádnou vzácnou výjimkou, když se tak jezdí přibližně ve třetině států. Mezi země s levostranným provozem vedle Spojeného království patří Indie, Austrálie nebo Japonsko. Podívejte se na to, co musí konstruktéři v automobilkách upravit, aby vznikl model s pravostranným i levostranným řízením, a co stojí za tím, že jezdíme na pravé straně silnice.

Jistě není žádným překvapením, že mnoho globálně prodávaných modelů aut se vyrábí s volantem vpravo i vlevo. Tyto vozy je pochopitelně třeba náležitě upravit, nestačí do nich pouze jednoduše namontovat zrcadlově otočenou palubní desku a volant na druhou stranu. Liší se i rozmístění dílů, které nejsou vidět. Na potřebné úpravy přitom musí konstruktéři myslet již od začátku vývoje modelu určeného pro globální prodej.

Posunout je nutné sloupek řízení, na kterém je usazen volant, a úpravu vyžaduje posilovač brzd. Posunuté jsou také pedály, ty si ale u obou verzí zachovávají stejné pořadí – zleva spojka, brzda, plyn. Stejné zůstává i schéma řazení u vozů s manuální převodovkou, s autem se tedy všude ve světě rozjíždí s řadicí pákou v pozici vlevo nahoře. Prohozené ovšem v některých zemích, například v Austrálii, Japonsku nebo na Novém Zélandu, mohou být páčky ovládání blinkrů a stěračů pod volantem. Dále je třeba upravit vedení všech souvisejících dílů, jako jsou kabely nebo hydraulické a vakuové trubičky brzd, s čímž souvisí změny karoserie v dotčených částech vozidla. Nakonec si kvůli odlišnému nastavení zaslouží pozornost přední světlomety. U některých typů moderních světlometů však nemusí být nutná jejich fyzická výměna, ale světelný tok pro jízdu po pravé či levé straně silnice lze upravit elektronicky. Úpravu přitom může během chvíle provést sám řidič.

Samotná výroba automobilů s rozdílným umístěním volantu se prakticky neliší a obě varianty vozů díky tomu bez problémů mohou sdílet stejnou výrobní linku a být vyráběny zároveň. Jen některé montážní přípravky se z důvodu geometrických rozdílů liší.

Určení strany provozu na komunikacích je dnes důležité pro zajištění plynulé a bezpečné dopravy na určitém území. Důležitost držení se na stanovené straně cesty si lidé uvědomovali dávno předtím, než na cesty vyjel první automobil, jen k tomu měli jiný hlavní důvod.

Historici prokázali, že už staří Římané měli na svých kamenných cestách jasně určenou stranu, po které jezdili a chodili. A byla to strana levá. Tento trend se udržel také ve středověku. Jako důvod se uvádí, že ve společnosti, ve které stejně jako dnes výrazně převažovali praváci, se obvykle nosil meč u levého boku a chůze či jízda na koni na levé straně cesty zaručovala, že nemohlo dojít k náhodnému zkřížení zbraní. Naopak třeba jezdci na koních takto mohli při útoku protijedoucího jezdce snáze zkřížit meče úmyslně.

Přechod z levé strany na pravou v Evropě přišel zejména díky Americe a Francii. Důvodem pro jízdu vpravo měl v Americe být rozvoj hospodářství a s tím spojená jízda čtyřspřeží. Vozka v tomto případě seděl na levém zadním koni, kde seděl proto, aby mohl bičem v pravé ruce snadno popohánět všechny čtyři koně. Jízda na pravé straně cesty mu pak v této pozici dávala lepší přehled při míjení se s protijedoucím povozem. To samé ostatně platí u automobilů – proto se jezdí na druhé straně silnice, než je v autech v dané zemi umístěn volant. Po první světové válce se do Evropy začaly dostávat vozy ze Spojených států s volantem na levé straně, kde se volant začal stále častěji montovat na levou stranu začátkem 20. století.

Zásluhy na změně lze připsat také slavnému francouzskému vojevůdci Napoleonovi Bonaparte. Napoleon byl levák, a proto u něj zmíněné pravidlo křížení mečů platilo obráceně. Se svými vojsky, možná právě z toho důvodu pochodoval po pravé straně cesty a tento zvyk zaváděl na dobytých územích.

Na našem území se začalo jezdit po pravé straně silnice 17. března 1939, tedy den po vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Podle původních plánů se tak mělo stát 1. května 1939 na základě Pařížské konvence z roku 1926, kterou Československo potvrdilo v roce 1930. Ke změně by tedy brzy došlo i bez „pomoci“ německých okupačních jednotek, jež přijely po pravé straně silnice, jak byly zvyklé z Německa.

Na levé straně silnice se jezdí asi ve třetině zemí světa, takže všechny si zde vypisovat nebudeme, ale některé si zmínku zaslouží. V Evropě se samozřejmě vlevo jezdí ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, Irsku a na britských ostrovech Jersey, Man a Guernsey. Nejedná se však o jediné evropské státy s levostranným provozem – někoho, kdo v daných zemích nebyl, může překvapit, že vlevo se jezdí na Kypru a Maltě. Pokud se podíváme mimo Evropu, auta s volantem vpravo potkáte také například v Indii, Pákistánu, Nepálu, Bangladéši, Thajsku, Hongkongu, Japonsku, Austrálii, na Novém Zélandu, v Oceánii nebo řadě států na jihu a jihovýchodě Afriky.